Kulturní konopí vzniklo z konopí divokého, které se ještě dnes často vyskytuje v asijských a částečně i evropských konopářských krajích. Podle Vavilova existovalo divoké konopí ještě po první světové válce v Altajské gubernii SSSR, kde se, vhodně zužitkovávalo a někdy i pěstovalo. Najdeme i zmínky (Adamovič, Janiševskij, Pisarev atd.) o zdivočení kultury konopí, což je možné tím, že v teplejších oblastech na místech dřívějšího konopiště často i po několik let vzcházejí ojedinělé konopné rostliny, rostou a dávají semena. Novodobé zkultivování divokého konopí, jeho zušlechťování a naopak zdivočení kulturních rostlin umožňují velmi přesné studium kultury konopí.

Podle názoru badatelů zabývajících se historií kultury konopí (především Deweye, Heusera a Vavilova) je rodištěm konopí střední Asie. Odtud se konopí rozšiřovalo po celém světě: v nejdávnějších dobách hlavně po obchodních cestách a cestách kočujících národů, později normálním obchodem. Především se dostalo na jih a východ, tj. do Číny, Indie, Japonska, později také k nám na západ i do jiných krajů a světadílů. Není známa doba ani místo vzniku kulturního konopí. (Konopí je věčné!) Podle Deweye jsou v nejstarší čínské literatuře nejisté poznámky o pěstování konopí v Číně již ve 28. století před Kristem. Věrohodná data však mluví o pěstování konopí v Číně mnohem později, a to okolo roku 500 před Kristem. V indické literatuře se o pěstování konopí pro lékařské účely píše již v 9. století před Kristem a o jeho pěstování jako rostliny přadné asi o 100 let později. Egypťanům nebylo konopí známo až do středověku, kdy se začalo pěstovat pro hašiš. Na západ přišlo konopí podle Heusera dvěma cestami :

1. Z Asie je přinesli na jih Ruska (kraje Kaspického moře) putující Skytové, odkud se dostalo k Černému moři a odtud na západ po Dunaji i k nám. Podle Deweye to bylo asi před 3 500 lety. Herodot uvádí ovšem mnohem pozdější dobu pro pěstování konopí v Evropě, a to asi 7. století před Kristem. Z tohoto konopí vznikla dnešní bohatá skupina tzv. konopí středoruské.Mnohem později se konopí dostalo z Ruska na severozápad do Litvy, Švédska,Německa a Anglie, kde se začalo pěstovat teprve ve středověku.

2. Druhá cesta vedla přes Malou Asii, Řecko, Itálii, Francii a Španělsko. Ze Španělska, Itálie a Řecka bylo konopí ve středověku převezeno do Severní Afriky, jižní a severní Ameriky a Austrálie, kde se značně později začalo pěstovat v menším měřítku. Jako kultura velmi přizpůsobivá odlišným klimaticko-půdním podmínkám se konopí uplatnilo v širokých geografických hranicích, a to od východní Sibiře (63-50°) až daleko na jih (25-30° severní šířky). V dnešní době se konopí pěstuje hlavně v Evropě, mezi 39-53° severní šířky. Co se týče nadmořské výšky, je konopí podle Chramčenka velmi přizpůsobivé a vyskytuje se ve výši až do 2 000 m nad hladinou mořskou. V závislosti na historických cestách kultury konopí, podmínkách vývoje, směrech naturálního výběru a účeleu pěstování se tvořily odlišné skupiny typů konopí, jako skupina severní, středoruská a jižní, o různých botanicko-biologických a hospodářských vlastnostech. O vývoji jednotlivých skupin a typů konopí nejsou, pokud mi známo, žádná data. Bohužel nemáme ani prameny o přesnějších datech areálů konopí na světě v dobách dřívějších. Podle Prjanišnikova, Kinga. a jiných bylo pěstování konopí nejvíce rozšířeno v druhé polovině 19. století, tj. v době, kdy se konopného vlákna hodně používalo na výrobu prádla v domácnosti a kdy dovoz levnějších exotických vláken (juty, sisalu a manily) z koloniálních krajů nebyl tak velký. Asi od r. 1870, vzhledem k většímu dovozu koloniálních vláken a bavlny, se plochy pěstování konopí začaly pozvolna zmenšovat, což pokračovalo až do první světové války. Jen v některých evropských státech, odříznutých od koloniálních surovin, na př. v Německu a částečně v Italii, se za války areály konopí zvětšovaly, po válce však opět klesaly. Podle dat mezinárodního zemědělského ústavu v Římě se konopí na celém světě v r. 1923/24 pěstovalo na 1 231 000 ha, v roce 1924/25 na 1 322 000 ha. Celková sklizeň konopného vlákna v roce 1924 byla 5 100 000 q a v r. 1925 7 300 000 q. Od začátku příprav k druhé světové válce počaly některé evropské státy, hlavně Německo, osevy konopí rychle zvětšovat. Tak například Německo zvětšilo plochu pěstování konopí během 6 let (1933-1938) z 211 ha na 1 266,5 ha. Od nejdávnějších dob až do dneška je největším pěstitelem, konopí na světě SSSR (více než 3/4 celkových akrů konopí). Pěstuje se tam především konopí středoruské a v posledních letech ve velkém měřítku i konopí jižní, a to hlavně v oblastech u střední Volhy, v severních a jižních částech Ukrajiny na Kubáni, tj. v těchto republikách: Ruské federaci, Ukrajině, Běloruské a Kazachské republice. V jiných republikách Sovětského svazu je konopí pěstováno v menším rozsahu. Druhé místo ve světovém konopářství zaujímá Itálie, kde jsou klimaticko-půdní podmínky pro pěstování konopí velmi příznivé, takže se tam dosahuje velmi vysokých hektarových výnosů a nejkvalitnějšího vlákna. Dále v pořadí následují: Rumunsko, Jugoslávie, Korea, Maďarsko atd. U nás je konopí známo již od velmi dávných dob. Svědčí o tom mnoho různých jmen, jako Konopiště atd. Dnes se prakticky pěstuje jen na Slovensku a v nepatrném množství na jižní Moravě. Vzhledem k velkému hospodářskému významu je třeba očekávat, že se areály této kultury budou u nás značně zvětšovat.